České Nizozemí

Krajina od skupiny horské k severozápadu známá jakožto výběžek Šluknovský, Němci zvou ji Niederland. Celý výběžek, mírná povýšená krabatina, na jihu plně jest zavřen horstvem Lužickým, kdežto severní pokrají volně se otvírá chladným větrům od půlnoci.
I je tu podnebí drsné, půda studená a málo plodná. Kdežto jinde pole kypí bujným životem ženců, rolník v Niederlandu má obilí ještě zelené, a teprve když v Čechách již fičí po strništích, sahá ke kose. Višně dozrávají až v září, však i tenkrát jsou nepříliš veliké a chutné. Chladné klima přenáší všechen kraj na výšiny Švýcarska. Poměry svědčí jen trávě, která jako v horách je bujna a kořenna. Proto v hospodářství prospívá nejspíše chov dobytka a souvislý s ním domácký průmysl hospodářský. Obilí se dováží.

Nejprůmyslnější a nejlidnatější okresy Českého království prostírají se tu v severním výběžku, co vodní proud, to strojní pohon. Ticho poetické samoty zapudil neromantický šramot a pískání páry. Jen šumné lesy, které dosud někde zbyly, dodávají půvab horským pádolinám, a zvláště výšiny kolem Tannenberka zdobí se ještě půvabným pelem netknuté přírody.

Šluknovsko je nejsevernějším regionem České republiky, rozkládá se na území mezi CHKO Labské Pískovce a Lužickými horami, ze tří stran obklopeno Německem. Administrativně patří k Ústeckému kraji. Dříve se tomuto kraji říkalo Böhmisches Niederland nebo-li Česká Dolní země. Poprvé se tento název uvádí v Sommerově Topografii Litoměřického kraje z roku 1833 a zahrnuje území bývalých soudních okresů Lipová, Šluknov, Rumburk a Varnsdorf.

Vždy se zde mísil český a německý vliv. Ve 13. století probíhala německá kolonizace, která částečně zatlačila slovanské osídlení do vnitrozemí. Vlivem soužití německého a slovanského lidu vznikl nový typ venkovského domu – podstávkový dům, který spojil slovanskou roubenou a německou hrázděnou konstrukci. Tento dům je pro zdejší region nejtypičtější. [zdroj]

Wikipedia